Myanmar
Myanmar je země politicky, etnicky a nábožensky problematická a leckdo by řekl i nebezpečná, proto se mu také mnoho turistů donedávna vyhýbalo. S demokratizací však přišla změna. Do Myanmaru putuje turistů čím dál více, v únoru 2017 jsme se tam vydali i my.
Jako většina turistů jsme měli v plánu procestovat hlavní čtyřúhelník – chtěli jsme navštívit město Yangon, ujít trek k jezeru Inle, podívat se do bývalého hlavního města Mandalay, čtvrtým bodem byl jedinečný Bagan. Co je ale možné navštívit navíc, kam se vydat? Kde se dá poznat, jak žijí lidé na venkově? Mě učarovalo město Hsipaw a jeho okolí.
Hsipaw
Do města Hsipaw v Šanském státě přijíždíme stopem od jezera Inle, hlavním důvodem pro návštěvu města je chuť ujít v Myanmaru další trek. Jak už je ze jména patrné, většinu obyvatel státu netvoří Barmánci ale Šanové, lidé to jsou rozdílní, mají i vlastní jazyk, kulturu. My si na první ochutnání zamilujeme šánskou nudlovou polévku s buráky.
Pánové Charles, Kniha a Jídlo
Líbí se nám, že turistů je tu poskromnu. V Hsipaw je ubytovacích zařízení tak 20, nejvyhlášenějším je jednoznačně hotel Mr. Charles. Zde nám poskytli velmi dobrý servis, jídlo a hlavně – trekového průvodce. Pan Charles zde byl jedním z průkopníků cestovního ruchu, jím se pak nechali inspirovat i další podnikatelé a tak navštěvujeme vyhlášené knihkupectví Mr. Book (Pan Kniha), či vyhlášenou restauraci Mr. Food (Pan Jídlo). Tenhle systém nám velmi zjednodušuje orientaci.
Trek
V Hsipaw je několik zajímavých míst, navštěvujeme Šanský palác, Malý Bagan, krásný je západ slunce u pagody Thein Taung (té se v turistickém slangu říká pro zjednodušení „Sunset pagoda“). No to vůbec nejzajímavější je ale jít v okolí na trek. Nepotřebovali jsme toho moc, peníze a průvodce nám vlastně stačili. Treků je v nabídce více, my si u Mr. Charlese vybrali dvoudenní se spaním v domorodé vesnici, stačilo 20 dolarů a v ceně byla i 3 jídla. Na trek nás vyšlo 6 a náš průvodce Soe.
Nedoporučuji chodit bez průvodce, mapy nejsou, místní anglicky neumí a s někým, kdo se tu vyzná, se budete jistě cítit jistější, občas můžete potkat i vojenské kontroly. Pro Myanmar jsou turisté (a peníze) darem z nebe a tak zde udělají vše pro vaši bezpečnost, není se tedy třeba bát. Pokud vás na trek pustí, pak je bezpečný. Procházeli jsme přírodou krásnou, ještě zajímavější ale bylo to jak tu žijí místní lidé. Procházíme vesnicemi, kde nikdo neumí anglicky, kde lidé stále ještě žijí původním způsobem života, bydlí v tradičních obydlích (tak jako dnes v noci i my).
Život místních
Při procházení první vesnicí nám průvodce říká, jak se v jejím jazyce řekne „ahoj“ a „děkuji.“ Dozvídáme se, že tahle vesnice má svůj vlastní jazyk, stejně jako následující vesnice, odlišný od té předchozí, všichni se pak musí naučit šánštinu a barmštinu. Přijde nám to neuvěřitelné. Místní se živý zemědělstvím, po cestě vidíme spoustu kukuřičných polí, u kterých stojí malá obydlí, ptám se, zda slouží na uskladnění plodin. Ne, odpovídá Soe, tam spí zemědělci v době sklizně. Nemají čas jít večer domů do vesnice a ráno zase sem, raději přespí tady. Žena či spíše dcera jim pak několikrát denně přinese jídlo.
Našimi hostiteli se stává postarší pár, který si k svému živobytí přivydělává ubytováváním turistů, jako jsme my. Vstávají s východem slunce a s jeho západem ulehají, elektřinu nemají. K jídlu dostáváme obrovskou porci rýže, několik vajec, několik druhů ovoce, salát ze zeleného čaje a několik dalších druhů zeleniny. Kdyby si chtěli dopřát maso, museli by zabít slepici (či jiné zvíře), mají ho tedy vzácně. Ve vesnici je základní škola, která by v Česku odpovídala prvnímu stupni. Třídy však nejsou nijak odděleny a tak musí být výuka složitá. Pokud má rodina možnosti, může dítě pokračovat ve studiu ve městě.
Návrat do města
Další den pokračujeme prašnými cestami a lesy do Hsipaw, občas potkáváme farmáře, párkrát dokonce někoho na motorce, která je brána jako nadstandartní majetek, který ale život svému majiteli velmi ulehčuje. Náš trek končí a my zůstáváme v Hsipaw ještě jednu noc, dopřáváme si luxus „vlažných pramenů“ na kraji městečka.
Vlakem do Mandalay
Naší další zastávkou se má stát Mandalay, zvolili jsme cestu vlakem a z toho se nakonec stal jeden z nejzajímavějších zážitků z Myanmaru. Koleje totiž vedou přes slavný viadukt Goteik, téměř 700 metrů dlouhý železniční most, který překonává sto metrů hlubokou rokli. Vlak tudy projíždí tak pomalu, že byste ho mohli předběhnout (ale nedoporučuje se to). Není divu, most byl zprovozněn v roce 1900 a příliš od té doby renovován nebyl.
Závěrem
Trekování u Hsipaw je prostě krásné, člověk pozná, jak žijí chudí lidé, co jim chybí a v čem jsou naopak bohatší než my. Poznali jsme, jaké je to být pár dní bez internetu, vlastně i signálu, elektřiny, zjistili, že na nebi je vlastně o dost více hvězd, než vidíme u nás, zjistili jsme, jakou cenu má v některých částech světa voda a maso. K tomu všemu jsme ochutnali skvělé jídlo a seznámili se se spoustou zajímavých lidí.