Žít v klášteře a učit se bojové umění, tahle myšlenka mě napadla ve chvíli, kdy jsem pár dní před koncem zájezdu přemýšlel, co budu 20 dní svého volna v Číně dělat. V Číně jsem toho už viděl velmi mnoho, i když je to velká země, neviděl jsem toho samozřejmě ještě daleko více.
Potřeboval jsem zpomalit, zůstat někde delší dobu, zkusit něco jiného.
Klasické cestování jsem zavrhl poměrně rychle. Jako nejlepší možnost se mi jevil klášter, ideálně s výukou bojového umění, někde v přírodě a za rozumnou cenu. Neměl jsem zájem o Šaolin a podobná byznys centra, která už dávno ztratila svou původní podstatu. Ideální místo jsem nakonec našel ve městě Dali, byl to klášter Wu Wei Si.
V klášteře jsem se rozhodl zůstat na 2 týdny, 14 dní klidu, přírody, jasného harmonogramu, minima rozptýlení. První dny utíkali poměrně pomalu, hodně jsem se toho musel učit a vnímat, objevoval jsem spoustu nových míst, druhý týden ale utekl jako voda, už teď vím, že se sem rád zase někdy vrátím a asi na trochu déle.
Klášter Wu Wei Si
Zen buddhistický klášter Wu Wei (v překladu konání bez námahy, nenucený čin) leží v hornaté čínské provincii Yunnan u města Dali, na úpatí čtyři tisíce metrů vysokého pohoří Cangshan. Je skryt v lesích ve výšce 2300 metrů nad mořem.
V klášteře v současné době žijí 2 mniši a 1 mniška a dalších možná 15 lidí, kteří pomáhají s údržbou, vařením, topením, modlením a vyučováním cizinců bojovým uměním. Hlavním vedoucím kláštera je tzv. Shi Fu, velmi zkušený, moudrý a fyzicky zdatný mnich.
Během celého mého pobytu byl však zavřený v jiném chrámě výše v horách, kde již čtyři měsíce. Medituje a čte posvátné buddhistické texty, smí k němu jen málokdo. Podle drbů, které kolovali klášterem, bude v chrámě zavřený 7 let. Z taoismu, ze kterého vychází i název jláštera, si však mniši vzali důraz na spontánnost, a tak je možné cokoliv.
Klášter je doslova obklopen lesem, všemi různými druhy stromů, bambusy, dodává mu to krásu, klid, mystičnost.
Obyvateli lesa a také kláštera jsou v menším množství krysy, v obrovském množství pak veverky, v lesích by měli žít také hadi, vlci a medvědi, ač jsem nic z toho při svých procházkách neviděl. Proti hlodavcům klášter nikterak nebojuje, naopak. Každý tvor má podle buddhistů právo na život.
Pohoří Cangshan má pravděpodobně velmi dobré feng šuej (v překladu vítr voda, způsob stavby domů, zahrad, hrobek, chrámů, tak, aby byli v co největším souladu s přírodou, elementy, světovými stranami), neboť je prošpikováno hroby, při svých procházkách po okolní přírodě jsem jich objevil několik desítek.
Okolo chrámu často prochází vesničané, kteří chodí do lesů sbírat různé léčivé rostliny, houby, či planý čaj. Přes den klášter navštěvují turisté, kteří se zdrží třeba půl hodiny. Většina cizinců, kteří zde trénují, se zdrží několik týdnů, mladí místní kluci ve výuce se zdrží třeba rok, kdežto mniši let několik. Lidé neustále přichází a odchází, je to takový koloběh života v klášteře.
Pobyt v klášteře
Nikde jsem nenašel na klášter telefonní číslo a neexistovala žádná možnost rezervace mého pobytu, musel jsem tedy doufat, že když si sem koupím letenku a do kláštera dojedu, vezmou mě. A přesně to se stalo, vždy tomu tak bylo.
Cena pobytu je 500Y za týden (cca 1800Kč), což zahrnuje ubytování, trénink, jídlo, všechno ostatní. Dříve poskytoval klášter celý pobyt zdarma, to ale zneužívali turisté, kteří neměli na samotném pobytu v klášteře a cvičení žádný zájem, místo tréninku hráli karty, byli hluční, brali si s sebou alkohol,… Klášter tak musel zavést určitá pravidla a regulační poplatky.
Cena je přesto velmi nízká a to proto, že klášter se nesnaží být výdělečnou činností, jak je tomu například v klášterech Šaolin, podstatou Wu Wei Si je rozšiřování duševního i fyzického zdraví a to je poznat jak v jednání jeho obyvatel, tak v atmosféře, která ho obklopuje.
Jídlo
Jídlo je v klášteře striktně veganské. Sám vedoucí kláštera, Shi Fu, sestavil jídelníčky tak, že při každém obědě a večeři budou zastoupena jídla, která reprezentují jednotlivé elementy (vodu, oheň, zemi, dřevo a kov). Jde o směsici různých zelenin, brambor, hub, kořenů, tofu, polévky a rýže a dalších pochutin. Jídlo je velmi zdravé, čisté, lehké.
Hygiena
Záchody jsou jednou ze zajímavých zkušeností, jde totiž o několik metrů dlouhý žlab, který je na 5 místech přepažen metrovou zídkou, čímž odděluje jednotlivé účastníky provozu, kteří se však přesto do určité míry vidí. Nic jako dveře záchod navíc nemá a je tedy velmi veřejný.
Ještě před několika lety byla údajně v klášteře jen studená sprcha a to jednou týdně. Dnes už se dá osprchovat každý den a to vodou ohřívanou přes solární energii. Kousek od sprch se dá v umyvadlech vyčistit zuby a v lavorech poměrně pohodlně vyprat a o kus dál vyvěsit prádlo.
Bydlení
V době mé přítomnosti bylo po celou dobu v chrámě 3-6 cizinců, vždy jsme měli každý svůj vlastní pokoj s postelí, matrací, oknem, lavičkou, peřinou. Když je tu více lidí, musí se také více nahustit a někdo pravděpodobně vyfasuje postel bez matrace. V pokoji není světlo ani elektřina. Světlo je na chodbě, elektřina byla na stolku před našimi pokoji a nikdy nebyl problém si dobýt mobil. Wifi zde naštěstí není.
Program dne a trénink
Každý den začíná pro většinu obyvatel kláštera v 5:30 ráno, kdy se modlí, zpívají a zvoní na zvon. Hlavní budova chrámu, kde k tomuto dochází, je jen několik metrů od našich pokojů. Stěny jsou tak tenké, že je slyšet i souseda, který se otáčí na posteli, takže v 5:30 byl budíček i pro nás.
Okolo 6:30 vyrážíme každý sám k řece, běžíme zhruba 1 kilometr, ne že by to bylo hodně, ale v kombinaci s několika hodinami tréninku v předchozích dnech a nižším množstvím kyslíku v 2 300 metrech, se většina lidí rychle zadýchá. U řeky si každý dělá, co chce, někdo medituje, někdo se protahuje, prochází se. To vše za východu slunce nad městem Dali a jezerem Erhai. Poté vezmeme kámen, který na hlavě neseme zpět do kláštera.
Tahle praxe má za účel nutit člověka zen buddhistické podstatě – dbalost mysli (soustředění se plně na to, co právě dělám a co se děje). Zároveň nás kámen na hlavě učí chodit vzpřímeně a příliš nehýbat horní polovinou těla. Po chvíli si člověk na kámen zvykne. Po návratu do kláštera je v podstatě volný program.
V 8 je snídaně, zpravidla nudlová polévka s tofu a rajčaty, příležitostně jsou místo toho knedlíčky. V 9 začíná ranní trénink, který trvá s půlhodinovou přestávkou 3 hodiny. Jde o sérii protahovacích cviků, tai chi a kung fu postojů, masáže. V druhé části se rozdělíme na ty, co si pro svůj pobyt vybrali kung fu (v překladu těžký trénink/vysoký stupeň tréninku) a ty, co si vybrali tai chi (překlad do češtiny je složitý a vždy nesprávný, ale dalo by se říci něco jako svrchovaný princip, nejvyšší princip).
Následující hodinu se věnujete buď meditativnímu, klidnému, ale díky pomalému provedení náročných pozic fyzicky náročnému tai chi, nebo rychlejšímu, akčnímu kung fu plnému rychlých úderů a skoků.
Ve 12 zvoní zvon a to znamená, že je oběd. Do kuchyně si dojdeme pro misku a hůlky a pokračujeme do jídelny. Usadíme se ke stolu, pomodlíme se společně s obyvateli kláštera a pak si začneme nandávat jídlo. Slušností je rýži a různé druhy zeleniny nandávat ostatním dříve než sobě, jídelní miska se musí držet v jedné z rukou a jí se hůlkami druhou rukou. Při odchodu z jídelny se všem stolům ukloníme s buddhistickým požehnáním E Mi Tuo Fo.
Další trénink následuje od 16 do 18, je o něco kratší a tak se musí vynechat například masáž (bohužel). V 18 je večeře, která probíhá velmi podobně jako oběd.
Volný čas
Hlavní volno je od 12 do 16, v tuhle dobu si většina nás cizinců zdřímne (trénink není nikterak extrémní, ale je to mnoho hodin každý den a od brzkého rána), dále je to na vás, můžete se procházet v přírodě, číst si, psát své myšlenky, meditovat, promluvit si s mnichem Peterem, který jako jediný obyvatel kláštera umí anglicky. Občas klášter navštěvuje Ruska Sofie nebo Ukrajinka Olga, obě tu několik let žily a učily se od samotného mistra. Tyhle dámy vám rády vysvětlí spoustu věcí o tréninku, buddhismu, klášteru, atd.
Většina z nás preferovala trávit volný čas o samotě, každý sem přišel z jiného důvodu, za jiným účelem. Chrám působí na každého jinak, někdo zde může pociťovat zoufalost z nedostatku rozptýlení, většina lidí se zde ale zklidní a zamyslí. Jste totiž v klášteře uprostřed lesů, hor a řek, s jednoduchým a jasně daným programem, bez potřeby přemýšlet více než hodinu dopředu.
Co s sebou
S sebou je třeba si vzít hygienické potřeby včetně toaletního papíru, ovoce (není dostupné), sladkosti, dlouhé kalhoty (v klášteře se nesmí chodit v kraťasech a i na trénink doporučuji spíše dlouhé tepláky), dobré boty na trénink, můžete přidat i spací pytel a nějakou zábavu na volný čas. Doporučuji v klášteře psát, jelikož člověka napadá spousta zajímavých věcí. Na druhou stranu co si nebrat – alkohol, drogy, maso (cigarety jsou tolerovány)
Tai Chi
Našimi učiteli byli chlapci (19 a 16 let), kteří tai chi cvičili zhruba rok, někomu to přišlo zvláštní, že nemají dostatečné zkušenosti, že jsou mladí. Takto to však při výuce v čínských klášterech chodí. Kdyby nás učil starý, moudrý a velmi zkušený učitel, bylo by to plýtvání jeho časem, neboť my, začátečníci, se tu točíme po několika týdnech.Při prvním tréninku se vás učitelé zeptají, jestli chcete cvičit tai chi nebo kung fu, odpověděl jsem instinktivně tai chi a brzy jsem viděl, že jsem udělal dobře. Kung fu je plné různých skoků, kopů a rychlých pohybů, nic pro má kolena. Navíc nejsem nejflexibilnější.
Tai chi je v podstatě série pohybů, která má do určité míry velmi rigidní a daná pravidla, od určité míry je však velmi instinktivní. Při tréninku se pohyby tai chi dělají velmi pomalu a nováček se musí koncentrovat na jejich správné provedení. Primární jsou rovná záda, pozice nohou, kdy mají být napnuté a kdy ohnuté, na které noze je váha, a tak dále. Po určité době se pohyby zautomatizují a člověk má více času na vnímání okolí, svého vlastního těla, dechu a energie, takzvané či.
Tai chi by mělo v těle člověka uvolnit jednotlivé bloky způsobené stresem, špatným držením těla, špatnou stravou, negativními emocemi. Při správném, dlouhodobém a pravidelném praktikování působí přímo zázračně, zklidní člověka a znovuobnoví zdravé proudění energie tělem. Je to v podstatě meditace v pohybu.
Závěr
Jednou z hlavním myšlenek, kterou nám předal náš mladičký učitel, je: „mysl následuje dech“, když se člověk soustředí na dech, dýchá hluboce a klidně, i mysl se zklidní. Tai chi má hlubokou filosofickou podstatu, dostatečné úrovně porozumění dosahují mistři většinou až tak po 10 letech cvičení (a já cvičil 2 týdny).
Přesto můžu říci, že klášter má úžasný ozdravný vliv na člověka a to nejen tréninkem, jídlem a harmonogramem, ale v podstatě vším, co se tu dělo, ranními modlitbami, okolní přírodou, soužitím s ní, lidmi, kteří v něm žijí. Pobyt zde byl pro mě jeden z nejsilnějších zážitků z Číny a jistě si ho v následujících letech zopakuji, budu se také snažit zapojit protahování a taichi do své každodenní rutiny.