O Mongolsku jsem chtěl napsat už dlouho. Vím totiž ze své zkušenosti, že je to země turisty opomíjená, což je do jisté míry dobře, turismus totiž může přinášet i to dobré, i to špatné. Je to ale i škoda pro dobrodruhy, kterým se líbí země jako Nepál, Laos, kde věci prostě fungují jinak. Mongolsko je totiž jednou ze zemí, kde člověk nemůže místním vnucovat náš styl života, ale naopak, něco málo se přiučit a trochu změnit svůj zkostnatělý pohled na svět.
Pokud jste fanoušky přelidněných pláží, full moon párty, luxusních hotelů a podobně, Mongolsko vás asi neosloví. Pokud ale chcete vidět úchvatnou přírodu, se kterou navíc žijí lidé v takovém souladu, o kterém si my můžeme nechat jenom zdát, je to země přesně pro vás.
O Mongolsku
Mongolsko je jedna z nejkrásnějších a ve své podstatě nejexotičtějších zemí světa. Způsob života, dopravy, cestování, jídlo, a spousta dalších věcí se tu totiž naprosto liší od pravidel, které platí tady u nás. Lidé tu (krom několika měst) nežijí v domech, ale v jurtách, mongolsky ger. V geru žije 90% venkovanů. Téměř neexistují zpevněné cesty, lidé se často dopravují na koních či velbloudech. Jezdit na koni umí mnohé děti dříve, než počítat.
Svoboda
Mongolové mají toho nejsvobodnějšího ducha, jakého jsem kdy u koho viděl. Jistě to souvisí s generacemi ozkoušeným životním stylem kočovníků, nekonečnými pláněmi a svou roli v tom hraje i buddhismus, který se po komunistickém útlaku vrátil jako bumerang.
Jako průvodci zájezdu mě mongolská nespoutanost může někdy dohánět k šílenství, člověk si na to ale po pár dnech zvykne a přeladí se na místní styl. Čas, kterého mají místní většinou více než dost, neurčují hodiny, ale Slunce. Vhodnou dobu pro jednotlivé aktivity zase počasí.
Zima
V lednu může být v Ulánbátaru v noci klidně -40, přes den pak klidně -25, sněhem bývá většina země přikryta od října do dubna. Není však výjimkou to, že napadne sníh i v září či květnu, sněžit může ostatně začít i v červenci. Mongolové se proti zimě chrání pořádně teplým oblečením z kašmíru a vlny, pořádnými botami, tukovými zásobami, zateplenými jurtami a dřevem/trusem na topení.
Doprava
Doprava poměrně dobře funguje v rámci Ulánbátaru, po zemi se také dostanete (pomocí vlaků ideálně) do Ruska nebo Číny. Komunikace směrem k jediným dvěma sousedům jsou poměrně dobře udržovány, dobré spojení je pak také do různých krajských měst, třeba Arvajchérů nebo Tsetserlegu.
Pokud se ale chcete vydat do přírody, což je pravděpodobně při návštěvě Mongolska vaším cílem, budete potřebovat vlastní auto s řidičem. A vzhledem k tomu, že většina mongolských cest je nezpevněná, dala by se nazvat polňačkami, využijete ideálně nějakého terénního auta či úžasného vozu UAZ, jehož kvality mnozí docení až zde. Alternativou je půjčit si motorku, nebo to zkusit na kole. Nadšení šílenci si mohou půjčit, nebo koupit si koně. Stopování není dobrý nápad, protože tu skoro nic nejezdí.
Ubytování
Ve městech najdete poměrně dobré hotely – s dveřmi, okny, záchody a sprchou. Mimo města však budete na své cestě Mongolskem pravděpodobně bydlet v jurtě – je několik možností. Dražší a trochu luxusnější jsou jurtové kempy, přímo postavené pro turisty v místech, kde se často vyskytují. Výhodou je, že tu mají jídlo, někdy obchod, většinou západní záchod a sprchu. Nevýhodou je, že už to není ono, už je to prostě více turistické.
Druhá možnost je spát u místních. Pokud vás je pár, možná se vám stane, že vás Mongolové ubytují přímo ve své jurtě. Lehnete si tak na přebytečné postele, nebo se chudáci děti budou muset smrsknout a postele vám tak uvolní.
U místních však většinou budete bydlet jiným způsobem, většinou jde o rodiny, které se usadily na místech, kudy občas projíždí turisté. Rozhodly se tedy koupit několik jurt navíc, ve kterých je budou ubytovávat a tím si trochu přivydělají. Je to podle mě ideální řešení – hygiena bude sice horší (kadibudka a beze sprchy), ale uvidíte na vlastní oči život mongolských pastevců, neboť peněz z turismu tyhle rodiny nemají zase tolik, a žijí tedy (až na elektřinu, televizi a korejské seriály) podobným způsobem života, jako jejich předci.
Jurta
Jurta je důmyslné, pohodlné, prostorné bydlení, které navíc bývá (krom městských jurtovišť) v nejbližším kontaktu s přírodou. Jen vylezete z postele, uděláte pár kroků, a jste obklopeni horami, řekami, sopkami, pouští, stády velbloudů, ovcí, nebo koz. Tohle vše si můžete vyzkoušet během několika týdnů cestování po Mongolsku.
Oslavy
Pro Mongoly je nejdůležitější oslavou roku Naadam, festival, při kterém se sejde široké sousedství a soutěží se v zápasení, lukostřelbě a jízdě na koni (oceňováni jsou pak hlavně koně), vítězové se pak kvalifikují až do celostátního kola, které doprovází bujaré oslavy.
Jinak se sousedé nemají příliš možností sejít (bydlí totiž i desítky kilometrů od sebe). Výjimkou jsou různé oslavy, například já jsem se měl s celým zájezdem šanci zúčastnit slavnosti otevření nové jurty bratra našeho hostitele. Při oslavách se jí spousta různých pochoutek, většina z nich z masa a mléka, hodně se zpívá, přeje se a hodně se pije, ať už zkvašené kobylí mléko (a kdo se zhrozí nad představou pití kumysu, musím říct, že kumys je naprosto super oproti třeba jogurtové pálence, kterou nás také pohostili), nebo posvátná vodka, té si každý host musí dát povinně alespoň 3 panáky.
Zvířata
Pro přežití mongolských rodin jsou zásadní domácí zvířata, ať již jde o velbloudy, jaky, ovce, kozy, či nejvíce ctěné koně. Kůň je pro Mongola parťák na celý život, smrt koně je tragická událost. Ze složení domácích zvířat také většinou vychází jídelníček. Když už mají porazit zvíře, použijí z něho úplně vše, například z ovce snědí maso, vnitřnosti, vlnu použijí na oblečení či zateplení jurty. Nic nepřijde nazmar. Větší zvířata se jedí v zimě, kdy je venku přírodní mrazák, menší v létě.
Jídlo
Lámaly jste si někdy hlavu nad tím, kolik bílkovin, sacharidů, kalorií denně sníst, zda je mléko, maso, cukr zdravé, nebo ne? Mě na cestách došlo, že je to vlastně úplně jedno, hlavní je, aby v tom nebylo moc chemikálií, což v Mongolsku není. V Indii třeba nejedí maso skoro vůbec, v Mongolsku zase jedí skoro jen maso a mléčné výrobky. A hádejte co, všichni žijí! Ale teď k mongolskému jídlu:
Dnes už se mohou téměř všichni nějakým způsobem dostat k surovinám z obchodů – nakupují hlavně trvanlivé věci. Hlavní složku svého jídelníčku si ale mnozí Mongolové dělají dodnes sami – je to přes zimu maso a přes léto mléčné výrobky a o trochu méně masa, k tomu se již přidávají i různé přílohy, tedy jak kde.
Nejcennější součástí jídla je tuk, který Mongolům pomůže přežít dlouhé zimy. Pořádně prorostlé maso či máslový čaj jsou největšími pochoutkami. Vrchol slasti je, když se zakousnete do knedlíčku plného tučného masa a tekuté sádlo vám vyteče do čaje. Turisté se ale nemusí bát, pro ně vaří Mongolové jinak, cestování po Mongolsku dokonce není problém ani pro vegetariány či vegany, jen to musí dát vědět předem.
Co navštívit
Mongolsko je neuvěřitelně velké, cestování navíc vůbec neulehčuje téměř neexistující dopravní infrastruktura. Pokud byste Mongolsko chtěli opravdu projet křížem krážem, možná by i půl roku byl málo, pokud však máte jen málo času, spokojíte se snad s centrálním Mongolskem. Případně můžete přeletět do hor na západ země.
Ulánbátar
Hlavní město země navštívíte téměř jistě, žije v něm polovina obyvatel a je řazeno mezi nejznečištěnější města světa, dopravní situace je také šílená. Na druhou stranu je v Ulánbátaru krásné náměstí, několik zajímavých muzeí, klášter Gandan, kde můžete po ránu vidět meditující mnichy, docela pěkná rozhledna Zaisan, palác, dobré jídlo, pár dobrých barů, a tak dále.
Terelj
Máte na Mongolsko jen pár dní? Nevadí, národní park Terelj leží jen několik hodin cesty a v podstatě vám na jeho návštěvu stačí jedna noc a dva dny. V parku se můžete projet na koních, navštívit klášter a zažít si, jak se žije v jurtě.
Poušť Gobi
Nepředstavujte si Gobi jako všudypřítomné písečné duny, po kterých putují karavany velbloudů. Gobi je prostě suchá oblast – poušť či polopoušť, na které se občas vyskytují různé trávy, keře a někdy i stromy. Několik oblastí Gobi je ale naprosto úžasných a i na ty písečné duny dojde.
Planoucí útesy
Slavné pískovcové útesy v poušti Gobi se jmenují podle svého oranžovo-červeného zabarvení. Jde o známé místo, kde byly od 20.let minulého století nacházeny pozůstatky dinosaurů.
Písečné duny
Písečné duny v poušti Gobi se nachází jen na několika místech, ty nejvyšší mají přes 200 metrů. Výstup na ně je sice díky sjíždění a propadání se pískem náročný, stojí ale jednoznačně za to, nejkrásnější jsou za západu slunce.
Údolí řeky Orchon
Krom samotné nádherné řeky Orchon, která vytvořila údolí, je v jejím okolí mnoho kopců, hor, vodopád, před dávnými časy tu také soptila sopka, která trochu znepříjemnila dopravu, cesta údolím přes sopečné kameny bude trochu drnkat.
Národní park Chorgo
Národní park Chorgo se skládá z Velkého bílého jezera jednoho z nejkrásnějších jezer v zemi, a sopky Chorgo. Úzasné na Mongolsku je to, že prostě můžete jít kamkoliv chcete, vyberete si směr, nebo nějaký kopec, vylezete tam, a uvidíte. Vylezete na kráter sopky, obejdete ho, a půjdete zase zpět.
Jezero Chövsgöl
Největší jezero země leží na jejím severu. Měří úctyhodných 135x35km a patří mezi největší sladkovodní jezera světa.
Karakorum a Erdene Zuu
Lépe by bylo napsat jen Erdene Zuu, bývalé hlavní město Čingischánových nástupců Karakorum totiž zmizelo z povrchu zemského a na jeho místě vyrostl klášter Erdene Zuu, ve kterém ve své době žilo na 1000 mnichů. Komunisté sice zničili vše kromě ochranné zdi a 3 chrámů, ty se však dochovaly dodnes a klášter se pomalu obnovuje.
Závěr
Cestování v Mongolsku je zážitek na celý život, není sice nikterak pohodlné, není však ani příliš náročné. Delší přejezdy se většinou rozdělují pauzami na focení, jídlo je nakonec více než dobré, sprcha přijde jednou za 2 nebo 3 dny, ale ani to nakonec nikomu nevadí, spaní ve 4 nebo 5 v jurtě navíc skvěle utužuje kolektiv. Mongolsko je pro mě srdeční záležitost a tak už to pravděpodobně zůstane.